scfp na Blog.cz

Rozdělení depresí, a jak se podílejí na sebevraždách...

↓

ÚZKOSTNÉ PORUCHY / ÚZKOST
Úzkost je nedílnou a životně důležitou součástí našeho života. Přestože nás mnohdy obtěžuje, chrání nás před nebezpečím, ať reálným nebo potenciálním. Úzkost souvisí s pudem sebezáchovy. Vždyť jen to, že se bojíme spálit se znovu
o plotýnku vařiče nebo jet autem rychle do zatáčky nám umožňuje v dnešní době přežít. Je důležité oddělit běžný strach a úzkost od nemoci. Úzkostné poruchy jsou chronická onemocnění, nejedná se o slabost nebo simulaci!!!

ÚZKOSTNÉ PORUCHY / Bohužel vše má i stinnou stránku. Pokud je úzkosti mnoho, působí velice nepříjemně a hlavně nás omezuje v běžných aktivitách.
Soubor symptomů, který nás chránil před nebezpečím, nám pak najednou brání plnohodnotně žít. O skutečné úzkostné poruchy se tedy jedná, pokud potíže znamenají významné omezení aktivit a tělesný i psychický dyskomfort, a tehdy má také smysl úzkostné poruchy léčit. Společné pro úzkostné poruchy jsou symptomy strachu a úzkosti, anticipace (= očekávání potíží, které jsou tak dále potencovány), vyhýbání se zátěžovým situacím (kde se úzkost předchozích zkušeností pravděpodobně projeví) a omezení v aktivitách (pracovních, společenských…).
Úzkostné poruchy jsou velice časté. Podle studií v USA z 90-tých let 20.století trpí
v průběhu svého života duševními poruchami cca polovina lidí. Celkem 24,9% trpí úzkostnými poruchami (více ženy než muži - 30,5% versus 19,2%).

Jednotlivé symptomy, projevy úzkostných poruch se liší podle typu poruchy.
Typické jsou zejména TĚLESNÉ SYMPTOMY:

PSYCHICKÉ PROJEVY se mnohdy překrývají s projevy deprese:

Vzhledem k převaze projevů v oblasti těla, bývají úzkostné (ale také depresivní) poruchy často zaměňovány za tělesné nemoci - srdeční poruchy, cévní poruchy, neurologické choroby a mnohé další. Pokud je člověk v úzkosti příliš dlouho, mohou se vlivem chronického nadměrného stresu skutečně dostavit i tělesné potíže.

Typický je pro úzkostné poruchy bludný kruh obavy v konkrétní situaci (podnětu), předpoklad, že se tam budou opět potíže vyskytovat - anticipace, další obava
z vystavení se tomuto podnětu a vyhýbání se této situaci, následně opět navýšení symptomů úzkostné poruchy a koncentrace na jejich projevy (strach ze strachu).

JEDNOTLIVÉ TYPY ÚZKOSTNÝCH PORUCH A JEJICH ČETNOST

PŘÍČINY / Na projevech úzkostných poruch se spolupodílí celá řada příčin.
Důležitá je hlavně vrozená predispozice, potom podmínky vývoje jedince (prostředí
v dětství a dospívání). Spouštěčem může být (pro konkrétního jedince nadměrná) zátěžová situace: psychická (vztahy) nebo sociální (podmínky života) zátěž, případně tělesné onemocnění. Některá tělesná onemocnění, zejména hormonální nerovnováha (činnost štítné žlázy), a léky mohou přímo úzkostné poruchy způsobit. Větší riziko propuknutí potíží je u žen, významná je i fáze právě probíhající fáze menstruačního cyklu nebo klimakterium (přechod).

Důležitou roli tu hraje dědičnost. Úzkostné poruchy se prvně vyskytují již v dětství
a dospívání, proto také bývají často zaměňovány za charakterové rysy a unikají léčbě. Na podklad úzkostných poruch často druhotně nasedá deprese.
S úzkostnými poruchami mohou souviset poruchy osobnosti, užívání psychoaktivních návykových látek (zejména alkoholu) nebo jiné psychické poruchy.

LÉČBA / Úzkostné poruchy lze dobře léčit psychoterapií, moderními antidepresivy nebo nejlépe kombinací obou postupů. Je třeba si uvědomit, že se jedná
o chronická onemocnění, probíhající řadu let. I léčba, tak aby byla úplná a zajistila dlouhodobě dobrý stav, musí probíhat nejméně rok, mnohdy je potřeba celoživotní léková podpora. Psychoterapie je celkově náročnější postup, ale u úzkostných poruch mnohdy s velice dobrým výsledkem.
Psychoterapie (ať skupinová nebo individuální) může být zaměřena na získání nových, praktičtějších způsobů práce se symptomy úzkosti, jejich využití ve prospěch jedince a tak ukončení utrpení. Jinou možností je důraz na vyvolávající činitele z minulosti a současnosti. V bezpečném a důvěrném prostoru psychoterapie může pacient tyto zárodky zpracovat odlišným způsobem nežli dosud. Důležitý je čas
a osoba psychoterapeuta. Psychoterapie samotná je vhodná spíše pro mírnější typy úzkostných poruch.

Jinou možností je dlouhodobá (alespoň 12 měsíců) trvající léčba léky - antidepresivy. Antidepresiva umožňují znovunastavení intenzity nervových přenosů v mozku, masivně tak redukují úzkost, brání v rozvoji dalších poruch (úzkostných
i depresivních) a zejména brání návratu původní úzkostné poruchy. Nástup účinku nastává s prodlevou během cca 3-4 týdnů. Poté narůstá léčebný efekt ještě dalších 8 týdnů. V tomto léčebném procesu se nejčastěji jedná o zvýšení nabídky jednoho neuropřenašeče - serotoninu. Taková antidepresiva lze užívat v 1-2 denních dávkách (podle typu a dávky léku), jsou velice dobře snášena, nežádoucí účinky jsou velmi řídké a nebrání v běžných aktivitách, netlumí ani neovlivňují pozornost.
Bohužel často bývají úzkosti dlouhodobě léčeny benzodiazepiny (léky ihned tlumící úzkost, léky na uklidnění, nebo také léky na spaní)), které jsou v delším časovém horizontu pro většinu populace zcela nevhodné. Přestože většinou znamenají okamžitou úlevu od úzkosti, vyvíjí se na ně návyk a závislost a člověk, který užívá tyto léky (Neurol, Lexaurin, Xanax, Diazepam, Oxazepam….) se může hůře soustředit
a rozhodovat a nikdy by například neměl řídit auto.
Čím dříve léčbu zahájíme, tím větší je naděje na plnou úzdravu. A naopak, čím dříve pacient léčbu ukončí, tím pravděpodobnější je návrat potíží.

ZÁVĚR / Symptomy úzkostných poruch znamenají výrazné omezení běžných aktivit života, včetně pracovních. Není třeba se za ně stydět, těmito potížemi trpí
1 populace. Úzkostné poruchy jsou časté, ale velice dobře léčitelné onemocnění. Potíže většiny nemocných lze podstatně snížit nebo je zcela vyléčit. Současná léčba je většinou výborně tolerovaná a dostatečně účinná. Léčba by měla být včasná, razantní a dostatečně dlouhá. Na léčbu nikdy není pozdě...

DEPRESE / častá, ale dobře léčitelná psychická porucha Pocity (emoce) mají pro člověka nedozírný význam, běžně naše emoce kolísají od negativních (smutek, úzkost, beznaděj) k více či méně radostným pocitům. Stálé kolísání nálady je jednou z hlavních vlastností lidské psychiky. Toto mírné kolísání nám umožňuje prožívat svět v jeho rozmanitosti, dovoluje nám těšit se, že bude lépe, že horší pocity budou vystřídány příjemnými. Tím život dostává smysl a stojí za to, abychom ho žili. Negativní emoce, smutek, bezmoc, beznaděj či zoufalství, jsou pocity zcela běžné
a dokonce důležité. Smutek a s ním spojená blokáda výdeje energie brání úplnému tělesnému vyčerpání a v případě nepřekonatelných životních překážek pomáhá přizpůsobit se ztrátám, které nelze nahradit.

Udržování našich emocí v mírném kolísání podle konkrétní situace vyžaduje jakýsi velmi jemný psychický mechanismus. Tento mechanismus, právě proto, že je tak jemný, může za různých okolností přestat správně fungovat. Potom naše nálada přestává odpovídat situaci a hovoříme o chorobném výkyvu nálady. V případě,
kdy se negativní smutné emoce objevují příliš často, trvají příliš dlouho nebo jejich intenzita neodpovídá situaci, hovoříme o depresi. Takto zesílené a nadměrně ovládající pocity smutku, bezmoci a beznaděje již brání přirozenému životu
a adaptaci na měnící se podmínky. Deprese tedy není běžný smutek, ale smutek nadměrný, chorobný.
Při depresi však nejde jen o nepříjemný emoční prožitek. Deprese je onemocnění,
a to onemocnění celého organizmu. Vede k pocitům zoufalství, beznaděje, ztrátě radostného prožívání, energie i vůle. Od běžného smutku nebo rozladěnosti se deprese liší zejména v tom, že je intenzivnější a hlubší, trvá déle, nepříznivě ovlivňuje naši výkonnost.

Důležité je, že se v žádném případě nejedná o slabost, nedostatek vůle
nebo sebekázně.To, že je deprese nemoc, rozhodně neznamená, že je člověk "nenormální" nebo "bláznivý". Může však cítit prázdno v duši, být bez energie.
Má smutnou náladu a vyčítá si to. Nemůže fungovat v každodenních záležitostech, nesoustředí se. Nedokáže se radovat z věcí, které ho dříve těšily.

ČETNOST DEPRESE Deprese je velmi častá. U každého pátého člověka se alespoň jednou za život objeví klinicky významná porucha nálady. Každoročně
jí onemocní kolem 5 % obyvatelstva různého věku, ženy asi 2x častěji než muži.

PŘÍČINY DEPRESE Jaké jsou příčiny deprese, proč někdo reaguje během svého života rozvojem depresivní poruchy a jiný člověk nikoliv? Odpověď na tuto otázku hledá mnoho vědeckých týmů na celém světě. Úplně jasnou odpověď zatím neznáme. Víme už, že se na depresi podílí řada faktorů, a to u různých lidí v různé míře. Nejdůležitější z nich jsou vrozené faktory, podmínky vývoje v dětství, stres, psychologické faktory, současná rodinná a pracovní situace. K rozvoji deprese mohou vést i některá tělesná onemocnění, což platí zejména pro starší populaci. Depresivní epizoda může navazovat na ischemickou chorobu srdeční, vysoký krevní tlak, mozkovou příhodu, Parkinsonovu chorobu, cukrovku, revmatizmus, sníženou činnost štítné žlázy, apod. Deprese může také zhoršovat průběh všech těchto onemocnění. Někdy navazuje na bouřlivé hormonální změny po porodu či
v klimakteriu. Rozvoj depresse může také souviset s užíváním některých léků
(např. prednison) nebo drog a alkoholu. Deprese se může rozvinout rovněž
v důsledku stresu. Neznamená to však jednoduše, že stres je příčinou této poruchy. Musí předcházet vrozené nebo získané dispozice. Ale nadměrný stres bývá jejím spouštěčem. Navíc dnes předpokládáme, že se naše reaktivita na stres mění
v průběhu života. Zpočátku malé stresy vedou k drobným výkyvům nálady, které
ještě nejsou ani pravými depresemi. Dochází však postupně k většímu zcitlivění (senzitizace) na stres a v budoucnu člověk reaguje větší depresí na menší stres. Nakonec se deprese objevují již zcela bez vnější příčiny, často i sezónně, tedy na jaře a na podzim.

Příčin deprese je tedy veliké množství. Je dokonce možné říci, že deprese je obecnou reakcí našeho mozku na řadu různých stavů. Mechanismus, který spojuje různé příčiny deprese je relativní nedostatek některých mozkových působků - serotoninu, noradrenalinu nebo dopaminu na nervových zakončeních (synapsích)
v mozku. Léky nazývané antidepresiva dokáží postupně zvýšit dostupnost těchto látek a tím pomáhají normalizovat biologickou rovnováhu.

Deprese je jednou z nejlépe léčitelných psychických poruch. Léčba pomáhá naprosté většině postižených, zatímco bez ní mohou příznaky trvat i léta a postupně vést ke ztrátě výkonnosti, k izolaci a v neposlední řadě i k výraznému zhoršení celkového zdravotního stavu - snížením obranyschopnosti organizmu. Čím dříve
s léčením začnete, tím dříve deprese odezní.

Pro léčbu a předcházení možnému opakování deprese je nejdůležitější užívání antidepresiv, u lehčích forem může také dostatečně pomoci samotná psychoterapie. Optimální je však kombinace obou přístupů.

ANTIDEPRESIVA pomáhají vytvořit rovnováhu na těch neuronech v mozku, kde
je při depresi nedostatek působků. Antidepresiva chybějící látky přímo nedodávají
(nic "cizího" se Vám do mozku nedostane), ale svým působením mohou urychlit jejich tvorbu či zvýšit jejich nabídku tam, kde je to potřeba. Proto také jejich efekt není okamžitý, ale zpravidla se objeví za 3 - 6 týdnů podávání. Antidepresíva jsou nenávykové léky, nehrozí tedy rozvoj závislosti ani abstinenční příznaky po jejich vysazení. Návykovými léky jsou naproti tomu většinou ty, po kterých často sáhnete, aniž byste si toto riziko uvědomovali (například Diazepam, Oxazepam, Neurol, Xanax, Rivotril, Lexaurin, Nitrazepam, Rohypnol, Rudotel a řada dalších).
Na rozdíl od antidepresív navíc tyto léky nesnižují utrpení, neřeší depresi
a nezkracují její délku.

Terapie antidepresívy se dělí na akutní a udržovací léčbu. Akutní léčba vede
k odeznění příznaků deprese a obnovuje původní správné fungování naší psychiky. Akutní léčba trvá nejčastěji právě 3 - 6 týdnů. Vzhledem k tomu, že u značné části nemocných má deprese riziko návratu, je většinou nutné po akutní léčbě přejít do udržovací léčby. Udržovací léčba většinou trvá měsíce nebo i roky, podle závažnosti a četnosti předchozích potíží. Pro udržovací léčbu většinou používáme stejný lék jaký jsme použili pro akutní léčbu, ale v nižší dávce.

PSYCHOTERAPIE pomáhá hlouběji porozumět tomu, co se s člověkem v nemoci děje. Učí, jakým způsobem zacházet s příznaky a s problémy v životě, a posléze trénuje dovednosti, které mohou do budoucna bránit rozvoji nové epizody. Psychoterapeutický přístup poskytuje bezpečný prostor, ve kterém se nemocný může projevit a vyjádřit všechno, co ho trápí. Samotná psychoterapie může pomoci jen u lehčích forem onemocnění. Nicméně v kombinaci s léky zvyšuje jejich účinnost.

ZÁVĚR Deprese je onemocnění a nikoliv lenost nebo nedostatek vůle. Ten, kdo
jí trpí, si to nijak nezavinil. Jedná se o onemocnění velmi časté a dobře léčitelné.
Dnes má medicína k dispozici velmi účinnou léčbu (antidepresíva a psychoterapie). Efekt léčby se dostavuje za 3 - 6 týdnů. Na léčbu akutní většinou navazuje léčba udržovací, která minimalizuje riziko návratu potíží.